č. 1440/2008 Sb. NSS, Daňové řízení: nahlížení do spisu; zásady správního řízení
č. 1440/2008 Sb. NSS
Daňové řízení: nahlížení do spisu; zásady správního řízení
k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
k § 23 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 33 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)*)
k § 2 odst. 4 a § 177 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neukládá správci daně povinnost vyzvat daňový subjekt před ukončením vytýkacího řízení k seznámení se s obsahem správního spisu, vyjádření se k provedeným důkazům, popřípadě k navržení jejich doplnění, obdobně jako v řízení vedeném dle správního řádu z roku 1967 (§ 33 odst. 2). Požadavkům na spravedlivý proces vyplývajícím z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod správce daně dostojí tím, že umožní daňovému subjektu seznámit se s obsahem správního spisu, rozhoduje-li následně pouze na základě listin v něm zařazených.
II. Požadavek na předvídatelnost rozhodování se uplatní i v řízení správním; transpozicí tohoto atributu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces je v právu jednoduchém § 2 odst. 4 správního řádu z roku 2004. Přestože zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje, uplatní se i v řízeních vedených v jeho procesním režimu, a to postupem dle § 177 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2007, čj. 8 Afs 59/2005-83)
Prejudikatura: srov. nálezy Ústavního soudu č. 2/2004 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 173/01) a č. 27/2004 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 654/03); č. 15/2003 Sb. NSS a č. 1146/2007 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným E. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Finanční úřad pro Prahu 10 dne 28. 2. 2001 vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí roku 1999 ve výši 263 608 Kč.
Odvolání, kterým žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu dne 26. 3. 2002 zamítlo.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 30.12. 2004 zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku se nejdříve obecně vyjádřil k charakteru daňového řízení; dále se pak vypořádal zejména s žalobními námitkami rozporujícími způsob, jakým bylo v daňovém řízení prováděno dokazování, jeho dostatečnost i hodnocení jednotlivých skutkových zjištění. Zde především odmítl žalobkyni tvrzené porušení principu součinnosti správce daně a daňového subjektu (§2 odst. 2 d. ř.) v důsledku znemožnění práva žalobkyně seznámit se s důkazními prostředky, které byly obstarány v rámci odvolacího řízení. K tomu městský soud uvedl, že daňový řád takovou povinnost správci daně neukládá, přičemž analogická aplikace povinnosti vyplývající pro správní orgány z § 33 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) je § 99 d. ř. pojmově vyloučena. Možnost daňového subjektu seznámit se s důvody, které správce daně vedly k odlišnému stanovení základu daně a daně je přitom v daňovém řízení garantována § 32 odst. 9 d. ř. (oprávnění daňového subjektu žádat o sdělení důvodu…
