č. 2192/2011 Sb. NSS, Pobyt cizinců: odepření vstupu na území státu
č. 2192/2011 Sb. NSS
Pobyt cizinců: odepření vstupu na území státu
k § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k čl. 5 odst. 4 písm. a) a čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)
k čl. 18 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (v textu jen „Schengenská prováděcí úmluva“)
Ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je nutné vykládat ve světle čl. 5 odst. 4 písm. a) ve spojení s čl. 13 Schengenského hraničního kodexu (pro krátkodobá „schengenská“ víza) a ve spojení s čl. 18 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (pro dlouhodobá víza) tak, že cizinci není zásadně možné odepřít vstup na území ČR, pokud je držitelem povolení k pobytu nebo zpětného víza vydaného jedním z členských států, za účelem průjezdu a následného vstupu na území tohoto členského státu. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy by tento cizinec byl uveden ve vnitrostátním seznamu osob, u kterých je veden záznam pro účely odepření vstupu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, čj. 2 As 79/2010-79)
Věc: Ganna G. proti Policii ČR, službě cizinecké policie, o povolení k dlouhodobému pobytu, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 3. 7. 2008 podala žalobkyně žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání podle § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
Správní orgán I. stupně (Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha) v rámci řízení o žádosti zjistil, že žalobkyně je evidována v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) jako osoba, které má být podle čl. 96 Schengenské prováděcí úmluvy vstup na území smluvních států odepřen. Na základě tohoto zjištění bylo provedeno konzultační řízení podle čl. 25 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy s Polskou republikou, která záznam do SIS pořídila. Bylo potvrzeno, že předmětný záznam je platný do 7. 6. 2011. Proto správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 15. 1. 2009 žádost žalobkyně o udělení povolení k dlouhodobému pobytu zamítl.
Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2009 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 3. 2010 rozhodnutí žalovaného zrušil, a to z důvodu, že žalobkyni bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání opravňující ji pouze k pobytu na území České republiky, a proto měla být v jejím případě uplatněna výjimka podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Zákonné důvody pro odepření žádosti žalobkyně tedy podle městského soudu nebyly dány.
Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností. Podle stěžovatele dospěl městský soud k nesprávnému závěru, že v daném případě bylo nutné aplikovat výjimku podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, o které žalobkyně žádala, totiž není vízem opravňujícím…
