č. 2372/2011 Sb. NSS, Daň z příjmů: osvobození od daně v případě prodeje bytu
č. 2372/2011 Sb. NSS
Daň z příjmů: osvobození od daně v případě prodeje bytu
k § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2007
Časový test způsobující osvobození od daně, který je obsažený v § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se vztahuje též na případy, kdy doba mezi nabytím a prodejem bytu přesahující 5 let v sobě zahrnuje i dobu, po kterou prodejce nebyl vlastníkem tohoto bytu, nýbrž byl jeho nájemcem na základě smlouvy o užívání družstevního bytu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2011, čj. 2 Afs 20/2011-77)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 24/2007 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 531/05) a č. 142/2007 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 643/06).
Věc: Leona N. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobkyně.
Finanční úřad v Českém Krumlově rozhodnutím ze dne 17. 5. 2010 žalobkyni dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 0 Kč. Dospěl k závěru, že žalobkyně neměla nárok na osvobození příjmu z prodeje bytu, neboť nesplnila podmínku nejméně pěti let mezi nabytím a prodejem bytu, přičemž zákon o daních z příjmů neumožňuje kombinovat důvody pro osvobození od daně nebo sčítat doby rozhodné pro splnění časového testu. Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 27. 1. 2011 zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že finanční orgány a krajský soud rozhodly v její neprospěch, ačkoliv daňová povinnost nebyla upravena jednoznačně. Vůbec nebyl zkoumán smysl zákona spočívajícím v tom, že od daně z příjmů mají být osvobozeny jak prodeje nemovitostí, tak i členských práv v družstvu, pokud mezi nabytím a prodejem (převodem) uplyne více než 5 let. Stěžovatelka měla za to, že zákonodárce sledoval záměr osvobození úplatných převodů bytů, a to v osobním vlastnictví i družstevních, pokud je splněn časový test. Nepamatoval pouze výslovně na situaci, která v daném případě nastala, kdy sice byl časový test splněn, nicméně došlo k tomu, že družstevní byt byl převeden do osobního vlastnictví člena družstva a následně byl prodán další osobě. Absurdním důsledkem výkladu provedeného krajským soudem může být situace, kdy v případě změny právního vztahu k bytu z členství v družstvu na vlastnictví může časový test trvat třeba i 30 let. Pokud totiž došlo k nabytí vlastnického práva k bytu pro bývalého člena družstva, ztratil tento bývalý člen beneficium splnění časového testu a začne běžet test nový. Tento výklad by však měl logiku pouze tehdy, když by byl družstevní byt převeden do vlastnictví jiné osoby, než bývalého člena družstva. Úmysl zákonodárce totiž spočíval ve zdanění spekulativních převodů nemovitostí, nikoliv v nastavení dalšího časového testu.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[12] V nyní projednávaném případě jsou mezi účastníky řízení nesporné…
