č. 2414/2011 Sb. NSS, Správní trestání: nevědomost provozovatele vozidla o totožnosti řidiče vozidla
č. 2414/2011 Sb. NSS
Správní trestání: nevědomost provozovatele vozidla o totožnosti řidiče vozidla
k § 10 odst. 1 písm. d) a odst. 2 a § 125 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákonů č. 311/2002 Sb., č. 320/2002 Sb. č. 436/2003 Sb. a č. 411/2005 Sb.
k § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
I. Pro splnění povinnosti vyplývající z § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nestačí znát jen okruh pravděpodobných řidičů, nýbrž je třeba vědět, které konkrétní osobě bylo přikázáno nebo svěřeno řízení vozidla, resp. komu bylo umožněno vozidlo řídit.
II. Neví-li provozovatel vozidla, komu svěřil nebo přikázal řízení vozidla [§ 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], nemůže věrohodně tvrdit, že tímto řidičem byla osoba jemu blízká.
III. Součástí objektivní stránky jiného správního deliktu podle § 125 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, není jednání pachatele spočívající v nesdělení údajů potřebných k určení totožnosti řidiče vozidla. Pachatel je trestán pouze za nevědomost o totožnosti řidiče vozidla.
IV. Skutečnost, že zástupce zastupoval žalobce již ve správním řízení, nemá sama o sobě vliv na nárok tohoto zástupce na mimosmluvní odměnu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před krajským správním soudem [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 21/2011-52)
Prejudikatura: č. 65/1970 Sb. NS.
Věc: Ing. Marian S. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Dne 17. 6. 2008 v 11:18 hodin zjistila hlídka Městské policie v Brně, že motorové vozidlo tovární značky Renault stojí na ulici Hybešova na chodníku. V podaném vysvětlení ze dne 4. 8. 2008 žalobce potvrdil, že je vlastníkem předmětného vozidla, avšak že se ve dnech 15.5. až 21.7. 2008 zdržoval mimo Brno, auto na místě neparkoval a neví, kdo tak učinil. Magistrát města Brna vydal dne 13. 11. 2008 ve věci příkaz, v němž uvedl, že žalobce porušil § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil správního deliktu podle § 125 odst. 2 téhož zákona, tedy jako provozovatel motorového vozidla přikázal řízení vozidla nebo svěřil vozidlo osobě, o níž neznal údaje potřebné k určení její totožnosti. Za toto jednání mu správní orgán uložil pokutu ve výši 2 000 Kč.
Proti příkazu podal žalobce včasný odpor, v němž uvedl, že po dobu jeho nepřítomnosti užívaly vozidlo osoby jemu blízké -jeho rodina. Není proto pravdou, že by svěřil vozidlo osobě jemu neznámé. Protože se jedná o osoby blízké, není ze zákona povinen jejich jména uvádět. Magistrát města Brna pokračoval ve správním řízení a dne 19. 2. 2009 vydal rozhodnutí, podle nějž se žalobce dopustil správního deliktu podle § 125 odst. 2 zákona o silničním provozu, za což mu opětovně uložil pokutu ve výši 2 000 Kč. Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze…
