DAŇOVÉ ASPEKTY PRACOVNĚLÉKAŘSKÝCH SLUŽEB

     Od 1. dubna 2012 začala platit nová úprava pracovnělékařské péče (dříve závodní preventivní péče), a to dle nové legislativy, zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále „zákon o specifických zdravotních službách“), a zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické službě (dále „doprovodný zákon“). Doprovodný zákon novelizuje také řadu daňových zákonů. Ke stejnému datu vstoupila v účinnost i prováděcí vyhláška k zákonu o specifických zdravotních službách.

     Ve smyslu stanoviska MZ a MPSV publikovaného na webových stránkách těchto ministerstev k zajištění pracovnělékařských služeb v souladu s přechodným ustanovením § 98 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách lze pracovnělékařské služby poskytovat podle staré úpravy (o závodní preventivní péči) až do 31. března 2013. Toto přechodné období však neplatí pro povinnost úhrady pracovnělékařských služeb.

     Zákon o specifických zdravotních službách institucionalizuje pracovnělékařskou péči, definuje pracovnělékařské služby a stanoví, že pracovnělékařské služby zajišťuje pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zaměstnavatel za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy. Každý zaměstnavatel je povinen uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařské péče s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, který je taktéž v zákoně definován. Poskytovatelem pracovnělékařských služeb může být v zákonem definovaných případech i registrující poskytovatel zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání, tzn. všeobecný praktický lékař těchto osob.

     Přijetí nové legislativy v oblasti pracovnělékařských služeb představuje významnou změnu v ekonomickém dopadu na zaměstnavatele. Zákon o specifických zdravotních službách a související nová legislativa totiž ve značné míře přenáší úhradu pracovnělékařských služeb na zaměstnavatele.

     Úhrada nákladů zaměstnavatelem za pracovnělékařské služby poskytnuté zaměstnancům poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném novou legislativou je obecně považována za daňově uznatelný náklad zaměstnavatele a obecně nepředstavuje zdanitelný příjem zaměstnance.

     Nicméně v souvislosti s přijetím nové legislativy v oblasti pracovnělékařských služeb je vhodné s ohledem na očekávané zvýšení nákladů zaměstnavatelů na pracovnělékařské služby revidovat smluvní vztahy mezi poskytovatelem tzv. nadstandardní zdravotní péče v případě, že zaměstnavatel umožňuje svým zaměstnancům využití vybraných zdravotnických zařízení poskytujících tuto péči tak, aby nedocházelo k překrývání poskytování pracovnělékařských služeb a tzv. nadstandardní zdravotní péče a hrazení stejných nákladů dvakrát či hrazení těchto nákladů v nevýhodném daňovém režimu.

     Doporučujeme i revizi smluvních vztahů mezi zaměstnavatelem a poskytovatelem tzv. nadstandardní zdravotní péče s cílem eliminace nevýhodného zdanění vynaložených nákladů v případě poskytování služeb, které mohou být svým charakterem nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatele (např. monitorování dodržování režimu práceneschopných zaměstnanců, plnění spočívající v efektivnějším využití fondu pracovní doby zaměstnanců apod.) a nemusí vstupovat do zdanitelného příjmu zaměstnance.

     Zdravotnická zařízení poskytující pracovnělékařskou péči a tzv. nadstandardní zdravotní péči a případně i další související služby zaměstnavatelům by měla ve smluvních vztazích se zaměstnavateli zohlednit i daňová hlediska na straně zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců.

     Ke snadnější orientaci v daňovém režimu zdravotních a jiných souvisejících služeb poskytovaných zdravotnickým zařízením nebo i jiným subjektem, které jsou hrazeny zaměstnavatelem, slouží následující tabulka.