VÝPOVĚĎ ZE ZDRAVOTNÍCH DŮVODŮ
Zákoník práce rozeznává dva výpovědní důvody, k jejichž naplnění by mělo být jako podkladu třeba lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce") spočívá v tom, že zaměstnanec na základě lékařského posudku nesmí dále konat dosavadní práci pro úraz, nemoc z povolání (nebo ohrožení touto nemocí), anebo dosáhl-li na pracovišti nejvyšší přípustné expozice (tento důvod se týká pouze specifických případů). Proti tomu výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. e) ZP spočívá v tom, že zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost. Rozdíl ve výpovědních důvodech je především ten, že zatímco v prvním případě se jedná o zhoršení zaměstnancova zdraví v souvislosti s výkonem práce (pracovní úraz, nemoc z povolání), v druhém případě zaměstnanec není schopen nadále vykonávat práci z důvodu, který má původ zcela mimo zaměstnání (obecné onemocnění). Tyto dva výpovědní důvody však není možné zaměňovat, zejména s ohledem na nárok zaměstnance na odstupné. Zatímco při výpovědi pro obecné onemocnění nemá zaměstnanec nárok na žádné odstupné, při výpovědi pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání (nebo pokud je uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z týchž důvodů) náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
Vzhledem ke změně právní úpravy a vývoji judikatury považujeme za vhodné upozornit na povahu lékařského posudku, který by měl být podkladem pro výpověď ze zdravotních důvodů. Až do 31. 3. 2012, než nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění (dále jen "zákon o specifických zdravotních službách") platilo, že z lékařského posudku muselo být jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci. Pouhé konstatování v posudku o tom, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost bez uvedení příčin takové nezpůsobilosti považoval Nejvyšší soud za nedostatečné a opakovaně potvrzoval, např. v rozsudku ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2866/2014, že pokud se zaměstnavatel odvolává ve výpovědi z pracovního poměru na příslušný lékařský posudek, pak musí být také v lékařském posudku výslovně uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci.
V tomto rozsudku Nejvyšší soud dále uvedl, že pokud zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru musí – má-li být jeho výpověď z pracovního poměru platná – při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí, protože zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, je dáno již povahou věci, že zakládá-li se důvod výpovědi na lékařském posudku, musí rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále konat dosavadní práci (rozlišení důvodů výpovědi podle ust. § 52 písm. d) ZP a § 52 písm. e) ZP), vždy obsahovat lékařský posudek. Lékařský posudek je tedy způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. d) ZP nebo § 52 písm. e) ZP, jen jestliže je z něj jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci (zda jsou to okolnosti uvedené v ust. § 52 písm. d) ZP nebo v ustanovení § 52 písm. e) ZP). To platí bez ohledu na skutečnost, že právní úprava náležitostí lékařského posudku (v rozporu se zákonem) s takovým rozlišováním v posudkovém závěru neuvažuje.
Na tyto závěry pak navázal Nejvyšší soud např. i v rozsudku ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 727/2015, ve kterém uvedl, že výpověď z pracovního poměru daná podle ust. § 52 písm. e) ZP (pro obecné onemocnění) na podkladě lékařského posudku, ze kterého není jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, je neplatná, i kdyby bylo v řízení o její neplatnosti dokazováním zjištěno, že touto příčinou není pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání ani ohrožení touto nemocí.
Obrat ve výše uvedených závěrech nastal přijetím zákona o specifických zdravotních službách (s účinností od 1. 4. 2012), který šířeji upravil problematiku pracovnělékařských služeb a v rámci ní došlo i ke změně úpravy lékařských posudků. Jak totiž uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ust. § 52 písm. e) ZP není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro…
