NÁHRADA ŠKODY PODLE NOVÉHO ZÁKONÍKU PRÁCE

     Jednou z částí upravených v novém zákoníku práce je též oblast týkající se náhrady škody. Té se týkají ustanovení § 248 až § 275. Také nový zákoník práce rozlišuje mezi odpovědností zaměstnance za škodu a odpovědností zaměstnavatele za škodu, stanoví pravidla pro předcházení škodám a vedle toho obsahuje ještě společná ustanovení o odpovědnosti za škodu vůbec.

     Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání není součástí obecné úpravy, ale přechodných ustanovení § 365 až § 393 nového zákoníku práce. Je tomu tak proto, že těmito ustanoveními se bude odpovědnost zaměstnavatele za zmíněnou škodu řídit jen do nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění. Tento zákon bude nejspíše s účinností od 1. 1. 2008 upravovat „právní vztahy úrazového pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“. Z úrazového pojištění se bude poskytovat celkem devět peněžitých dávek, které budou spravovat orgány úrazového pojištění, především pak okresní správy sociálního zabezpečení.

     Ačkoliv k 1. 1. 2007 byl zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušen, pro účely odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání se v § 365 nového zákoníku práce stanoví, že tato se i po uvedeném datu řídí mj. § 205d zákoníku práce účinného do 31. 12. 2006 a vyhláškou č. 125/1993 Sb. Jde o povinnost zaměstnavatele k odvodu tzv. zákonného pojištění na účet příslušné komerční pojišťovny a o stanovení jeho podmínek a sazeb.

     Důležité je v této souvislosti zmínit další přechodná ustanovení, a to uvedená v § 364 odst. 4 až 9 nového zákoníku práce. V nich se totiž řeší vztah dosavadní právní úpravy s novou právní úpravou, pokud jde o plnění spojená s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

 NahoruPOJEM PRACOVNÍHO ÚRAZU

     Zákoník práce účinný do 31. 12. 2006 neobsahoval legální definici pracovního úrazu. Nový zákoník práce ji už uvádí, a to v § 380 odst. 1. Pracovním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí „poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů“. Je přitom nabíledni, že pracovním může být pouze úraz, který se zaměstnanci stal při plnění pracovních úkolů, pro plnění těchto pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. S tím koneckonců jasně počítá i definice pracovního úrazu obsažená v ustanovení § 10 zákona o úrazovém pojištění.

 NahoruNÁHRADA ZA ZTRÁTU NA VÝDĚLKU

     Jednou z náhrad, která přísluší zaměstnanci, jenž utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). V návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky doplňuje nový zákoník práce v ustanovení § 371 odst. 3 pravidlo, že tato náhrada náleží rovněž zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje v takovém případě výdělek ve výši minimální mzdy podle ustanovení § 111 nového zákoníku práce. Pobíral-li ovšem zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru.

 NahoruDRUHY NÁHRAD PŘI ÚMRTÍ ZAMĚSTNANCE

     Pokud zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout některé specifické náhrady, jako např. náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých nebo jednorázové odškodnění pozůstalých.

     Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým podle § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 37 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, s účinností do 31. 12. 2006 nesměla náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky přesáhnout částku 10 000 Kč. Nový zákoník práce zvyšuje tuto hranici na 20 000 Kč.

     Co nový zákoník práce upřesňuje, je rovněž náhrada nákladů na výživu pozůstalých. Dle ustanovení § 377 odst. 2 nového zákoníku práce přísluší tato náhrada pozůstalým „ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám“. Od uvedených částek se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

     K radikální změně došlo, pokud jde o výši jednorázového odškodnění pozůstalých. Do konce minulého roku příslušelo ve výši 80 000 Kč dítěti, které mělo nárok na sirotčí důchod, a ve výši 50 000 Kč manželu zemřelého zaměstnance. V odůvodněných případech se mohlo jednorázové odškodnění poskytnout též rodičům zemřelého, a to v úhrnné výši 50 000 Kč. Od 1. 1. 2007 platí dle § 378 nového zákoníku práce, že „jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši 240 000 Kč, rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši 240 000 Kč“.

     Současně je třeba podotknout, že nová právní úprava již nepřipouští (zřejmě s ohledem na razantní zvýšení) v kolektivní smlouvě sjednat nebo vnitřním předpisem stanovit vyšší částky na jednorázovém odškodnění pozůstalých. Od ustanovení týkajících se náhrady škody se totiž nelze dle § 2 odst. 1 nového zákoníku práce až na výjimky odchýlit.

     Obdobně jako „starý“ zákoník práce i nová právní úprava stanoví, že zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Ve svém ustanovení § 265 odst. 3 ale zároveň doplňuje, že zaměstnavatel neodpovídá ani za škodu, která „vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu“.

     Dle ustanovení § 226 nového zákoníku práce je zaměstnavatel povinen…