Od 1. 4. 2012 je účinná nová právní úprava poskytování
pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče), provedená zákonem
č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších
předpisů. Vymezení pracovnělékařských služeb, zejména specifikace jednotlivých
typů pracovnělékařských prohlídek a jejich náležitosti jsou pak upraveny
vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských
službách.
Tato právní úprava ve spojení s Úmluvou Mezinárodní
organizace práce č. 161 o závodních zdravotních službách (vyhlášená ve Sbírce
zákonů pod č. 145/1988 Sb.) stanoví, že náklady na pracovnělékařské služby nese
zaměstnavatel (až na specifickou výjimku vstupních prohlídek, jak rozvádíme
níže). V některých případech ovšem není úplně zřejmé, o jaké náklady se jedná a
zda tyto náklady (zejména v případě jejich vynaložení zaměstnanci) jsou opravdu
nezbytné náklady, které by měl zaměstnancům zaměstnavatel nahradit. V tomto
článku stručně shrneme náklady vznikající při provádění pracovnělékařských
služeb a dále se zaměříme zejména na náhradu nákladů, které při absolvování
pracovnělékařských prohlídek vznikají zaměstnancům.
Náklady na pracovnělékařské služby, které jsou
zaměstnavatelé podle
§ 58 zákona o specifických zdravotních
službách povinni hradit, obecně zahrnují následující okruhy nákladů:
platby poskytovatelům pracovnělékařských služeb,
náhrada mzdy zaměstnancům,
náhrada nákladů vynaložených zaměstnanci.
Nejvýznamnějším nákladem vynakládaným
zaměstnavateli v souvislosti s pracovnělékařskými službami jsou obvykle
platby smluvnímu poskytovateli těchto služeb kryjící náklady a odměnu za
provádění jednotlivých prohlídek. Do této skupiny dále patří i náklady přímo
spojené s prováděním prohlídek, tedy například platba za výpis ze zdravotnické
dokumentace zaměstnance vedené registrujícím poskytovatelem nebo platba za
vyšetření u specialistů, které budou potřebné v rámci prohlídky.
Zaměstnavatel ovšem nehradí náklady na vstupní
prohlídku uchazečů o zaměstnání, kteří v rámci výběrového procesu neuspěli.
Vybranému uchazeči by měl vynaložené náklady na vstupní lékařskou prohlídku
nahradit, nicméně je možné se dohodnout s uchazečem jinak, například že
zaměstnavatel vstupní prohlídku uhradí až po skončení zkušební doby zaměstnance
nebo že náklady ponese samotný uchazeč (tato poslední možnost neplatí u
zaměstnanců pracujících v noci nebo mladistvých). V této souvislosti
upozorňujeme na skutečnost, že uchazeč o zaměstnání je povinen vstupní
prohlídku absolvovat ještě před uzavřením pracovní smlouvy.
Obecně platí, že zaměstnavatel by měl vyslat
zaměstnance na pracovnělékařskou prohlídku v rámci jeho pracovní doby. Tato
povinnost vyplývá z článku 12 Úmluvy Mezinárodní organizace práce o závodních
zdravotních službách č. 161 (vyhlášené pod č. 145/1988 Sb.), která stanoví, že
dohled na zdraví pracovníků ve vztahu k práci nesmí být pro ně spojen se
ztrátou na výdělku; musí být bezplatný a konat se pokud možno v pracovní době.
Tomu odpovídá
§ 103 odst. 1 písm. e) zákoníku
práce, podle kterého musí zaměstnavatel nahradit zaměstnanci, který se podrobí
preventivní prohlídce, vyšetření nebo očkování podle
písmene d), případnou ztrátu na
výdělku, a to ve výši průměrného výdělku. Tato náhrada náleží zaměstnanci za
celou zameškanou dobu.
Pokud není možné provést prohlídku v rámci pracovní
doby zaměstnance
(např. u zaměstnanců pracujících v noci) a lékařská
prohlídka se tedy realizuje mimo pracovní dobu, nemá dle našeho názoru
zaměstnanec právo na žádnou kompenzaci za dobu strávenou na cestě na
prohlídku, samotnou prohlídku a cestu zpět.
Každý zaměstnanec má povinnost prohlídky v rámci
pracovnělékařských služeb absolvovat, a to dle
§ 56 písm. a) zákona o specifických
zdravotních službách, a dále i podle
§ 106 odst. 4 písm. b) zákoníku
práce. Jeho povinností tak je se i k těmto prohlídkám dopravit - žádný právní
předpis nestanoví zaměstnavateli povinnost, aby zabezpečil takovou dopravu nebo
aby zaměstnance k prohlídkám dopravil sám.
Výše uvedené platí samozřejmě za předpokladu, že určený
poskytovatel pracovnělékařských služeb byl zaměstnavatelem zvolen v souladu s
obecnými zvyklostmi, tedy zejména pokud působí v místě výkonu práce, nebo u
větších zaměstnavatelů vždy alespoň v rámci odpovídajícího regionu (např.
okresu či kraje), kde zaměstnanci pracují. Pro minimalizaci možných debat či
dokonce sporů lze doporučit, aby zaměstnavatel vyhovoval žádosti o absolvování
prohlídky u jiného poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým má
zaměstnavatel uzavřenu příslušnou smlouvu, pokud jsou pro to zvláštní důvody,
například skutečnost, že konkrétní zaměstnanec bydlí ve stejném městě, jako
tento poskytovatel určený pro jiný region (pokud neexistují věcné a
ospravedlnitelné důvody, aby byla prohlídka uskutečněná výlučně určeným
poskytovatelem, např. potřeba znalosti pracoviště apod.).
Z obecných zásad, podle kterých náklady výkonu práce,
respektive zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (kam spadají i
pracovnělékařské prohlídky), nese zaměstnavatel (zejm. viz
§ 101 odst. 6 ZP), lze
odvodit, že i případné výdaje, které vzniknou zaměstnanci v souvislosti s
cestou k poskytovateli pracovnělékařských služeb a zpět, má nést
zaměstnavatel. Zaměstnanci tak tyto případné výdaje musejí být ze strany
zaměstnavatele nahrazeny obdobně jako cestovní náhrady (§ 151 ZP), nicméně příslušné…