Nález 126/2004 SbNU, sv.34, K posuzování nároku na náhradu škody
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 126
I. ÚS 534/03
K posuzování nároku na náhradu škody
Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů i za situace, pokud zjistí, že interpretace předpisů obecnými soudy je natolik extrémní, že vybočuje z mezí ústavnosti. Tak je tomu i v případě, interpretují-li obecné soudy určité zákonné ustanovení natolik extenzivně, že tím založí povinnost jednotlivci jednat nad rozsah zákona, čímž dochází k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Spočívá-li porušení čl. 4 odst. 1 Listiny v užití extenzivního výkladu orgánem veřejné moci, přičemž je zároveň jednotlivci díky takové interpretaci vybočující z mezí ústavnosti stanoveno peněžité plnění z jeho majetku, jde o zásah do vlastnického práva chráněného ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Františka Duchoně - ze dne 13. září 2004 sp. zn. I. ÚS 534/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. K. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 19. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2181/2002 o částečném zamítnutí a částečném odmítnutí stěžovatelova dovolání, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 10. 7. 2002 sp. zn. 10 Co 337/2001 o potvrzení rozsudku nalézacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně z 15. 1. 2001 sp. zn. 9 C 2058/96, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejším účastníkům peněžité částky jako náhradu škody.
Výrok
I. Výrokem I. a III. rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2003 č. j. 25 Cdo 2181/2002-164, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 7. 2002 č. j. 10 Co 337/2001-138 a rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 1. 2001 č. j. 9 C 2058/96-120 bylo zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve výroku I. a III. ze dne 19. 6. 2003 č. j. 25 Cdo 2181/2002-164 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 7. 2002 č. j. 10 Co 337/2001-138 se ruší.
III. Ústavní stížnost směřující proti výroku II. rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2003 č. j. 25 Cdo 2181/2002-164 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 1. 2001 č. j. 9 C 2058/96-120 se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2003 a posléze k výzvě soudu doplněnou dne 16. 7. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů, neboť má za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
V záhlaví citovaným rozsudkem (druhým v pořadí) Okresní soud v Děčíně rozhodl ve věci náhrady škody tak, že stěžovatel (žalovaný) je povinen zaplatit prvému vedlejšímu účastníku S. Z. částku 1 955 DEM a druhé vedlejší účastnici R. Z. částku 285 DEM s 21% úrokem od 18. 10. 1996 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 2 520 Kč (výrok I. rozsudku). Dále soud nalézací zamítl návrh vedlejších účastníků co do výše 1 760 DEM, a to co do výše 45 DEM u prvého…
