Nález 143/2008 SbNU, sv.50, K náhradě nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 143
III. ÚS 457/07
K náhradě nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání
Nepřiznal-li správní soud v samostatně vedeném řízení úspěšnému účastníkovi (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního) náhradu nákladů advokátního zastoupení s odůvodněním, že tyto náklady již byly uhrazeny v jiném řízení, použil argument v zákoně neobsažený a z hlediska předchozího postupu neočekávatelný, čímž vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). „Nerespektováním“ čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila - ze dne 14. srpna 2008 sp. zn. III. ÚS 457/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. D. proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 191/2005-41, jímž stěžovateli jako úspěšnému žalobci ve správním soudnictví nebyla přiznána náhrada nákladů zastoupení advokátem, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení.
Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 191/2005-41 se ve výroku II ruší.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností ze dne 15. 2. 2007 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“), jímž mu jako úspěšnému žalobci nebyla přiznána ve správním soudnictví náhrada nákladů zastoupení advokátem, přičemž tvrdil, že městský soud postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje procesní postup městského soudu, který ve věci žaloby, jež napadala celkem sedmnáct dodatečných platebních výměrů, nejdříve vyloučením věc rozdělil na samostatná řízení a poté vyzval stěžovatele k zaplacení 2 000 Kč soudního poplatku za každý takto nově vzniklý případ. Stěžovatel pak dne 10. 8. 2005 „provedl vyjádření a doplnění žaloby“, kde upozornil na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2005, jenž rozhodoval podobnou stěžovatelovu věc (stěžovatel toto rozhodnutí neměl v době podání žaloby v držení). Následně se soud stěžovatele dotázal, zda souhlasí s možností projednat věc bez přítomnosti účastníků, požádal jej o doklad, že je právní zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, a zaslal stěžovateli vyjádření žalovaného celního úřadu ke stěžovatelově žalobě. Přípisem ze dne 1. 11. 2004 stěžovatel reagoval jak na toto vyjádření, tak na dotaz soudu. Soud nakonec žalobě vyhověl, avšak nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení s tím, že náhrada byla přiznána v jiné věci.
Tento postup soudu je dle stěžovatele v rozporu s postupem předepsaným zákonem [§ 60 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, (dále jen „s. ř. s.“)], neboť měl ve věci plný úspěch, a má tedy nárok na náhradu důvodně vynaložených nákladů. Náhradu nelze…
