dnes je 1.11.2024

Input:

Nález 21/1999 SbNU, sv.13, K právu na soudní ochranuK právu na spravedlivý procesK nařízení předběžného opatření

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 21

IV. ÚS 460/98

K právu na soudní ochranu
K právu na spravedlivý proces
K nařízení předběžného opatření

V etapě transformace bytového družstva je každý člen tohoto družstva legitimován k podání návrhu týkajícího se způsobu realizace této transformace, přičemž je věcí skutkového zjištění, zda transformující se družstvo postupuje ve shodě s platně projevenou relevantní vůlí, manifestovanou rozhodnutím členské schůze jako nejvyššího orgánu družstva. Jakkoli ve stadiu rozhodování o předběžném opatření zpravidla ještě nedochází k zásahu orgánu veřejné moci uvedenému v § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze vyloučit, že i takovým pravomocným rozhodnutím může k uvedenému zásahu dojít, a to zejména v případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření svým způsobem již předjímá rozhodnutí ve věci samé, a vytváří tak stav možných neodčinitelných následků.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. února 1999 sp. zn. IV. ÚS 460/98 ve věci ústavní stížnosti J. V. proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 9. 1998 sp. zn. 11 Co 425/98 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z 19. 6. 1998 sp. zn. Nc 4/98 o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1998 čj. 11 Co 425/98-39 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 6. 1998 čj. Nc 4/98-25 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka mimo jiné uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Pokud by totiž vedlejší účastník mohl se svým majetkem, jejž má podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), převést stěžovatelce do jejího vlastnictví, volně disponovat, jak dovozuje Městský soud v Praze v napadeném usnesení s odkazem na § 123 občanského zákoníku, potom by § 23 zákona č. 72/1994 Sb. postrádal jakýkoli smysl a kontraktační povinnost v něm obsažená by byla zcela formální. Podle čl. 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Právem druhého je třeba rozumět právo stěžovatelky na bezplatný převod bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Tyto aspekty však Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zcela opomenul a zejména nevzal v úvahu, že stěžovatelka má právo získat do svého vlastnictví i poměrnou část společných prostor, pozemku a nebytových prostor. Proto se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 22. 1. 1999 mimo jiné uvedl, že stěžovatelka není vlastníkem bytové jednotky ani spoluvlastníkem společných prostor, takže je to naopak vedlejší účastník, který jako vlastník má právo na ochranu svého

Nahrávám...
Nahrávám...