Nález 30/2004 SbNU, sv.32, K odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí dovolání
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 30
IV. ÚS 582/02
K odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí dovolání
Pokud rozhodnutí Nejvyššího soudu postrádá (byť stručné) odůvodnění, proč tento soud nepovažoval otázku předloženou mu v dovolání za otázku zásadního právního významu, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné, a tudíž stojící v rozporu s principy právního státu.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 1. března 2004 sp. zn. IV. ÚS 582/02 ve věci ústavní stížnosti J. B. a P. B. proti usnesení Nejvyššího soudu z 19. 6. 2002 sp. zn. 33 Odo 360/2002, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 22. 1. 2002 sp. zn. 28 Co 11/2002 o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze 17. 10. 2001 sp. zn. 11 C 165/97 ve věci žaloby podané proti stěžovatelům žalobcem V. Č.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002 č. j. 33 Odo 360/2002-127 se zrušuje.
Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 9. 2002 se stěžovatelé domáhali zrušení rozhodnutí obecných soudů uvedených v záhlaví tohoto nálezu. Spolu s ústavní stížnosti podali návrh na zrušení § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“).
Čtvrtý senát Ústavního soudu po konstatování, že uplatněním napadeného ustanovení nastala jedna ze skutečností, které jsou předmětem ústavní stížnosti, tj. že jsou splněny podmínky stanovené v § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, řízení podle § 78 odst. 1 tohoto zákona přerušil a návrh na zrušení § 243c odst. 2 o. s. ř. postoupil plénu Ústavního soudu.
Nálezem ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 15; vyhlášen pod č. 153/2004 Sb.) plénum Ústavního soudu vyhovělo návrhu podanému spolu s ústavní stížností a dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. pro jeho rozpor s principy právního státu (čl. 1 Ústavy České republiky), jakož i s principem rovnosti (čl. 1 Listiny základních práv a svobod). Pokud jde o bližší odůvodnění, odkazuje senát na písemné vyhotovení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/03.
V řízení o ústavní stížnosti pak bylo pokračováno bez ústního jednání, když účastníci s takovým postupem projevili souhlas.
Stěžovatelé vytýkají soudům všech stupňů nesprávné skutkové a právní posouzení žaloby, kterou proti nim podal žalobce V. Č. Podle jejich názoru šlo zcela jasně o prodej zboží v rámci podnikatelské činnosti (konkrétně se jednalo o prodej automobilu v autobazaru), a byly proto splněny podmínky § 612 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Proto měl být soudy aplikován tento lex specialis, a nikoliv ustanovení o kupní smlouvě podle § 588 - 600 obč. zák. Výklad nalézacího soudu a odvolacího soudu považovali stěžovatelé za zužující a zavádějící ad absurdum, který závažně snižuje ochranu spotřebitele. Zdůraznili, že právní závěr soudce okresního soudu není v rozsudku nijak blíže odůvodněn, pouze je konstatován fakt, že jelikož automobil nesplňoval požadavky pro provoz na pozemních komunikacích, nelze použít…
