Nezdanitelné části základu daně fyzické osoby

4.5.1 Nezdanitelné části základu daně fyzické osoby

Ing. Martin Děrgel

Poplatníci – fyzické osoby mohou kromě daňové ztráty, darů, podpory výzkumu, vývoje a vzdělávání (blíže viz text Odčitatelné položky od základu daně z příjmů) využít i další možnosti a svůj základ daně snížit ještě o další nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP. Uplatnitelnými nezdanitelnými částmi základu daně z příjmů (alias nezdanitelnými částkami) jsou v případě fyzických osob následující tituly:

• úroky z úvěrů na bytové potřeby,

• penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření,

• soukromé životní pojištění,

• odborové příspěvky,

• úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání.

Poplatníci mohou nezdanitelné částky nárokovat ve svém daňovém přiznání, přičemž zaměstnanci mají tradičně možnost snazší cesty formou požádání zaměstnavatele (plátce daně) o jejich zohlednění při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. Ovšem na rozdíl od „osobních” slev na dani a daňového zvýhodnění na děti nemohou ani zaměstnanci využít tyto nezdanitelné části základu daně již během zdaňovacího období ke snížení měsíčních záloh na daň z příjmů (§ 38h odst. 6 ZDP).

Pokud fyzická osoba není rezidentem v ČR, může uplatnit uvedené odpočty (včetně nezdanitelné částky z titulu poskytnutých darů) pouze při splnění tří podmínek:

Výše tuzemských příjmů

I. Počínaje rokem 2011 jen v případě, že úhrn jejích příjmů ze zdrojů na území ČR podle § 22 ZDP za příslušné zdaňovací období činil nejméně 90 % všech jejích celosvětových příjmů (s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, nebo jsou od daně osvobozeny, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně). Pro odpočet úroků na bytové potřeby bylo nutno tuto podmínku splnit již od roku 2008 (v případě smlouvy o úvěru na financování bytové potřeby uzavřené po 1. 1. 2008).

Tiskopis pro potvrzení příjmů

II. Protože by bylo komplikované, aby podmínku ad I) v praxi ověřovali a garantovali zaměstnavatelé nerezidentních poplatníků, je jedinou možností, jak nezdanitelné částky nárokovat, tiskopis daňového přiznání k DPFO. Nerezidentnímu poplatníkovi je nemůže zaměstnavatel přiznat v rámci ročního zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti. Chce-li proto nerezidentní poplatník uplatnit jakýkoli z těchto odpočtů, musí tak učinit jedině v daňovém přiznání, třebaže nemá jiný důvod pro jeho podání. Počínaje rokem 2014 přibyla navíc nová povinnost výši příjmů ze zdrojů v zahraničí prokázat potvrzením příslušného zahraničního správce daně, který se tak stává novou povinnou přílohou daňového přiznání nerezidenta nárokujícího odpočty. Naštěstí dodatečně novela vypustila nesmyslnou povinnost, aby šlo o tiskopis vydaný českým ministerstvem financí, který by zahraniční správci daně sotva akceptovali – což lze využít již od roku 2014.

Omezení pro rezidenty z třetích zemí

III. Od roku 2014 přibyla také třetí podmínka, že se jedná o poplatníka, který je rezidentem členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu, a dále s ohledem na uzavření smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českem a Lichtenštejnskem se od roku 2016 rozšířila teritoriální podmínka také o jeho rezidenty, resp. obecně o rezidenty Evropského hospodářského prostoru. Nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP nemají možnost uplatnit daňoví rezidenti z jiných států (např. USA, Švýcarska, Japonska), i kdyby měli zdanitelné příjmy pouze ze zdrojů na našem území. Poznamenejme, že s touto „diskriminací” nerezidentů a priori počítají i mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které takovéto daňové úlevy umožňují omezit pouze na daňové rezidenty ČR.

Od roku 2021 nemůže žádné nezdanitelné části základu daně uplatnit ani poplatník v tzv. paušálním režimu dle § 2a ZDP, jehož daň z příjmů je rovna paušální dani podle § 7a ZDP. Dodejme, že tato možnost se týká „podnikatelů” (OSVČ) s příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti do 1 milionu Kč za rok, jejichž ostatní zdanitelné příjmy (kromě příjmů podléhajících tzv. srážkové dani) nepřevýší 15 000 Kč za rok, nejde-li o plátce DPH a do 10. 1. daného roku oznámili správci daně přechod na paušální režim. Paušální záloha v pevné měsíční částce zahrnuje zálohu na daň z příjmů (jen 100 Kč) i zálohy na paušální věřejná pojistná na zdravotní pojištění (v minimální výši platné pro OSVČ za daný rok) a sociální pojištění (v minimální výši pro OSVČ zvýšené o 15 %). Výhodou poplatníka v paušálním režimu je i oproštění od téměř veškeré administrativy, včetně podávání přiznání a pojistných přehledů.

Základ daně může FO snížit o částku úroků zaplacenou v daném zdaňovacím období z úvěrů ze stavebního spoření či z hypotéky, pokud slouží na financování tzv. bytových potřeb poplatníka nebo jeho blízkých (např. ke koupi nebo výstavbě rodinného domu či bytu). Od roku 2021 došlo k několika změnám podmínek uplatnění této nezdanitelné části základu daně, které se ovšem uplatní až u bytových potřeb takto obstaraných počínaje rokem 2021, viz § 4b ZDP, § 15 odst. 3 a 4 ZDP a přechodná ustanovení novely zákonem č. 386/2020 Sb. O pravidlech uplatnění tohoto odečtu je blíže pojednáno v textu Úroky.

Od základu daně lze ve zdaňovacím období odečíst příspěvek v celkovém úhrnu nejvýše 24 000 Kč (poznámka: tato částka platí poprvé pro rok 2017, do roku 2016 činila jen 12 000 Kč) zaplacený poplatníkem na jeho:

1. penzijní připojištění se státním příspěvkem; částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek (viz dále); důvodem tohoto snížení příspěvků poplatníka je skutečnost, že na tyto částky již účastník penzijního připojištění čerpá státní příspěvek (v závislosti na výši platby), takže plný daňový odpočet by byl duplicitní výhodou, proto začíná působit až od úhrady poplatníka přesahující limit pro vyplácení státních příspěvků,
2. penzijní pojištění podle smlouvy o penzijním pojištění uzavřené mezi poplatníkem a institucí penzijního pojištění nebo na základě jinak sjednané účasti poplatníka na penzijním pojištění u instituce penzijního pojištění (viz § 6 odst. 14 ZDP) nebo
3. doplňkové penzijní spoření (od roku 2013, kdy v pozměněné podobě nahradilo dřívější penzijní připojištění, které již sjednat nelze); částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek; důvod tohoto snížení příspěvku je stejný jako v případě ad a), do uvedeného limitu je tento způsob spoření na důchod (coby tzv. III. penzijní pilíř) podporován již systémem státních příspěvků.

Smysl snížení příspěvků poplatníka na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření o části měsíčních příspěvků účastníka, které v jednotlivých kalendářních měsících přesáhly výši, od níž náleží maximální státní příspěvek, spočívá v tom, že do této výše jsou již příspěvky účastníka podporovány státními příspěvky. Systém státních příspěvků se přitom týká se pouze příspěvků účastníka přesahujících 300 Kč za měsíc - činí 90 Kč + 20 % z úložky nad 300 Kč, max. však 230 Kč měsíčně u příspěvků 1 000 Kč měsíčně nebo jakkoli více. Dodejme, že naposledy za rok 2016 se pro účely nezdanitelné částky příspěvky účastníka na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření snižovaly jednotně o paušální částku 12 000 Kč za zdaňovací období. Od roku 2017 se příspěvky poplatníků na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření nově snižují o individuální částky ad výše závislé na měsíčních příspěvcích daného účastníka. To je příznivou změnou pro poplatníky platící nerovnoměrné příspěvky na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření ve výši nižší než 1 000 Kč měsíčně, od níž náleží maximální státní příspěvek á 230 Kč; jak vyplyne z příkladů.