2020.21.9
Osvobození stavby, která se stala po roce 2014 součástí pozemku – judikát
Ing. Jiří Šperl
Přijetí nového občanského zákoníku přineslo změnu pohledu na stavbu a pozemek, na kterém je umístěna a v případě stejného vlastníka dochází ke splynutí stavby a pozemku. To nastává i v případě, kdy vlastník stavby, který je jiný než vlastník pozemku, pozemek následně odkoupí.
V této kauze soud řešil daňové dopady situace, kdy vlastník rekreační chaty, kterou vlastnil od roku 2001, v roce 2015 dokoupil pozemek, na kterém chata stála, a v roce 2016 jej prodal. Předmětem sporu bylo, zda příjmy vztahující se ke stavbě chaty mají podléhat zdanění, neboť splynutím s pozemkem chata jako samostatná věc zanikla, tedy lhůta pěti let od osvobození běží znovu od roku 2015, nebo zda lze příjmy vztahující se ke stavbě chaty osvobodit, neboť lhůta pro osvobození již dříve uplynula v roce 2006 a tedy nová občanskoprávní úprava vztahu stavby a pozemku již nemůže osvobození zvrátit, tedy zdaněny mají být pouze příjmy vztahující se k pozemku.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 386/2018 - 25 ze dne 19. srpna 2020, publikovaného na www.nssoud.cz
Z předchozího řízení
Žalobce od roku 2001 vlastnil rekreační chatu v katastrálním území B. u V. Chata se nacházela na cizím pozemku, který byl ve vlastnictví České republiky-Státního pozemkového fondu. Žalobce pozemek spolu s dalšími přilehlými pozemky koupil na základě kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2015. Pozemky včetně stavby rekreační chaty žalobce dále prodal kupní smlouvou ze dne 25. 11. 2016.
V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016 žalobce mezi ostatní příjmy dle § 10 ZDP zahrnul příjmy odpovídající kupní ceně pozemků, příjem z prodeje rekreační chaty nikoliv. Podle žalobce se na příjem z prodeje rekreační chaty vztahovalo osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, jelikož doba mezi nabytím vlastnictví k této stavbě a jejím prodejem přesáhla pět let.
Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného, kterým mu byla vyměřena daň z příjmu bez zohlednění osvobození, bránil žalobou, kterou krajský soud shledal důvodnou. V důsledku pouhé změny občanskoprávní úpravy ve smyslu, že se stavby staly součástí pozemku, nelze podrobit zdanění též hodnotu stavby příjem do té doby daňově osvobozený.
Výklad správních orgánů je v rozporu se zásadou rovnosti daňových subjektů, protože převod stavby na cizím pozemku by byl i nadále osvobozen a zdanění by nepodléhal. Podle krajského soudu představovala hodnota stavby s jejím příslušenstvím technické zhodnocení pozemku ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů, protože tuto stavbu žalobce prokazatelně nabyl před pořízením pozemku a stavba splňovala pětiletý časový test ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona uznat jako výdaj výlučně jen náklady na údržbu a nepřihlédnout ke zhodnocení pozemku realizovanou stavbou.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu
Nejvyšší správní soud rozhodl, že kasační stížnost podaná žalovaným Odvolacím finančním ředitelstvím není důvodná.
NSS souhlasí se stěžovatelem, že s ohledem na nové pojetí občanského zákoníku se pojem nemovitá věc obsahově změnil. Stěžovatel v souladu s § 506 odst. 1 NOZ a přechodným ustanovením § 3058 odst. 1 občanského zákoníku vychází z toho, že dnem, kdy žalobce nabyl pozemek, přestala být rekreační chata, která se na pozemku nachází, samostatnou věcí a stala se součástí pozemku.
Podle NSS však mechanický způsob, jakým stěžovatel aplikuje nové pojetí nemovitých věcí na posuzovanou věc, vede k nepřiměřeným dopadům, které jsou v rozporu se smyslem a účelem zákona. Nelze přehlédnout, že žalobce rekreační chatu vlastnil již od roku 2001. Až do roku 2015 se jednalo o samostatnou nemovitou věc.
K tomu je třeba poznamenat, že pětiletý časový test pro osvobození příjmů z…
