2017.22.9
Příjem z prodeje nemovitosti podle § 10 při ztrátě z prodeje – judikát
Ing. Jiří Šperl
V tomto případě se jednalo o vyměření pokuty za opožděné daňové tvrzení na základě toho, že správce daně zjistil, že daňový subjekt dosáhl mimo příjmů ze závislé činnosti ještě příjmů z prodeje nemovitosti podle § 10 ZDP, přičemž nepodal v řádném termínu daňové přiznání. Fakticky se však jednalo o řešení otázky, zda v případě, kdy příjem byl nižší než související výdaje, se vůbec jedná příjem podle § 10 ZDP. Krajský soud dospěl k závěru, že se o příjem podle § 10 ZDP nejedná, ale na základě kasační stížnosti žalovaného Odvolacího finančního ředitelství Nejvyšší správní soud dospěl k opačnému závěru.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Afs 64/2016 - 29, ze dne 18. ledna 2017, publikovaného na www.nssoud.cz
NahoruVymezení věci
Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dosahoval za zdaňovací období roku 2010 příjmy ze závislé činnosti za výkon funkce jednatele. Na základě toho, že podepsal u plátce daně (svého zaměstnavatele) v zákonné lhůtě prohlášení podle ustanovení § 38k odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále "zákon o daních z příjmů"), provedl plátce pro žalobce dne 25. 3. 2011, v souladu s ustanovením § 38ch zákona o daních z příjmů, výpočet daně, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, při zohlednění nezdanitelných částek ze základu daně a slev na dani za předmětné zdaňovací období.
V září 2013 však vyzval správce daně telefonicky žalobce, aby doplnil svá tvrzení k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 s poukazem na kontrolu hlášenek daně z převodu nemovitostí. Na základě uvedené výzvy podal žalobce dne 23. 9. 2013 přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, které označil jako řádné. V tomto přiznání žalobce deklaroval příjem z převodu nemovitostí dle ustanovení § 10 zákona o daních z příjmu ve výši 0 Kč a rovněž příjmy z titulu výkonu funkce jednatele, které již byly vypořádány v rámci vyúčtování provedeného plátcem. Podstatou příjmu z převodu nemovitostí bylo inkaso kupní ceny za prodej části pozemku ve výši 2 573 550 Kč poté, co byla v témže zdaňovacím období žalobcem na nákup dané části pozemku vynaložena částka ve výši 2 750 480 Kč a rovněž uhrazena daň z převodu nemovitosti ve výši 77 206 Kč. Výsledná daň (512 910 Kč), uvedená v daňovém přiznání, podaném na základě výzvy správce daně tak připadá pouze na příjmy dosažené žalobcem ze závislé činnosti. Správce daně následně vydal platební výměr, kterým byla žalobci uložena pokuta za opožděné podání přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010.
Žalobce v žalobě namítl, že mu vůbec nevznikla povinnost podat daňové přiznání podle § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů, neboť mimo příjmů ze závislé činnosti (funkce jednatele) neměl další příjem vyšší než 6 000 Kč
Krajský soud při posouzení prvního okruhu žalobních námitek dospěl k závěru, že žalobci nevznikla povinnost podat daňové přiznání k částce získané prodejem nemovitosti, neboť tato částka nebyla příjmem ve smyslu § 10 zákona o daních příjmů. Pokuta za opožděné tvrzení daně mu proto neměla být uložena.
Kasační stížností žalovaný (dále "stěžovatel") napadá rozsudek krajského soudu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále "s. ř. s"). Závěry krajského soudu jsou podle stěžovatele v rozporu se zněním zákona a neodpovídají obsahu citované judikatury. Krajský soud zcela otočil pojem příjem, když jej fakticky ztotožňuje s pojmem dílčí základ daně, respektive zisk ke zdanění.
Již z formulace § 10 odst. 1 zákona o daních příjmů vyplývá, že jakýkoliv příjem plynoucí z převodu vlastní nemovitosti je pro účely zákona o daních z příjmu považován za příjem, kterým dochází ke zvýšení majetku poplatníka. Obdrží-li daňový subjekt finanční prostředky za prodej nemovitosti, jedná se bez dalšího o příjem podle § 10 zákona o…
