Stavení běhu lhůt v pracovněprávních vztazích

2.2.5.2

Stavení běhu lhůt v pracovněprávních vztazích

doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Vzhledem k tomu, že v pracovněprávních předpisech nejsou pravidla pro běh prekluzivní lhůty výslovně upravena, je nutné (dle § 4 ZP) při určování začátku a konce promlčecí a prekluzivní lhůty vycházet z ustanovení § 605 až 608 NOZ, jakož i z ustanovení § 654 odst. 2 NOZ, podle něhož ustanovení o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i pro lhůtu prekluzivní. Zásadní význam má však z tohoto hlediska ustanovení § 652 NOZ, podle kterého v případě, že pokračuje běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651 NOZ, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet. Takovou překážkou je např. jednání o uzavření dohody o mimosoudním vyrovnání, bránění v uplatnění práva hrozbou či lstivým uvedením v omyl a také doba trvání vyšší moci, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit. Stavení běhu prekluzivních lhůt se tedy od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník, uplatní i v pracovněprávních vztazích. To může být v některých případech vnímáno pozitivně ve smyslu zvýšené ochrany, např. pokud zaměstnanec poté, co mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, utrpěl infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu a kvůli následné dlouhodobé hospitalizaci nemohl podat žalobu včas.

Naopak vzhledem k tomu, že prekluzivní lhůty (§ 330 ZP) jsou poměrně krátké (od 1 do 3 měsíců), mělo…