Zákon o ochraně veřejného zdraví

3.1.3

Zákon o ochraně veřejného zdraví

JUDr. Anna Janáková

 NahoruÚčinnost zákona

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "ZOVZ"), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001. Legislativní práce na ZOVZ probíhaly zároveň s velkou harmonizační novelou tehdejšího zákoníku práce realizovanou zákonem č. 155/2000 Sb., která nabyla právní účinnosti stejného dne.

 NahoruPohled do historie

Před rokem 2001 byl základem právní úpravy ochrany pracovních podmínek zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Konkrétní hmotně právní úprava byla však obsažena v řadě starých směrnic a výnosů Ministerstva zdravotnictví, které se však dostaly do rozporu s novým ústavním pořádkem po vzniku ČR a nemohly být ani novelizovány; možnosti tehdejších orgánů hygienické služby už neodpovídaly požadavkům doby.

Harmonizační úsilí na poli české legislativy v oblasti ochrany zdraví při práci začalo být koncipováno ve dvou doplňujících se liniích, a to v linii pracovněprávní a linii ochrany veřejného zdraví, a vyústilo v novou právní úpravu ochrany zdraví při práci ve dvou zákonech, kterými jsou:

• zákoník práce, kam byla zařazena základní právní úprava ochrany zdraví při práci. Od 1. ledna 2007 byla tato právní úprava dále rozdělena do dvou zákonů tak, že v zákoníku práce zůstala obecná právní úprava ochrany zdraví při práci v rámci péče o BOZP a do ZBOZP byla vyčleněna speciální ustanovení k předcházení ohrožení života a zdraví; ohledně ochrany zdraví při práci sem byla přesunuta ustanovení jako zakázané práce všem zaměstnancům, rizikové faktory pracovních podmínek, práce v kontrolovaných pásmech;

• ZOVZ, kam byla zařazena ochrana zdraví při práci realizující se ve vztahu k nově zřízeným orgánům státního zdravotního dozoru jako: kategorizace prací, rizikové práce, používání biologických činitelů a azbestu a později též požadavky na teplou vodu pro osobní hygienu zaměstnanců a nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi. Zákonem byly orgány ochrany veřejného zdraví vybaveny řadou pravomocí schvalovacích, rozhodovacích, nařizovacích, sankčních a výkonem státního zdravotního dozoru.

Zákon č. 258/2000 Sb. byl za dvacet let své účinnosti více jak šedesátkrát novelizován; upozorňujeme alespoň na nejdůležitější novelizace týkající se ochrany zdraví při práci.

 NahoruZměny v důsledku přijetí balíčku zákonů o zdravotní péči 2012

S přijetím balíčku zákonů o poskytování zdravotních služeb s účinností od 1. dubna 2012 byla v celém ZOVZ změněna terminologie vycházející ze zrušeného zákona č. 20/1966 Sb. Nově byly zavedeny pojmy jako např. poskytovatelé zdravotních služeb, místo závodní preventivní péče byl zaveden institut pracovnělékařské služby.

 NahoruSladění zákona s kontrolním řádem 2014

Zákonem č. 64/2014 Sb. bylo provedeno sladění zákona č. 258/2000 Sb. s novým kontrolním řádem (zákon č. 255/2012 Sb.).

 NahoruNovela zákona v roce 2015

Zákonem č. 267/2015 Sb. byl s právní účinností od 1. prosince 2015 zákon č. 258/2000 Sb. sladěn zejména se správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.), byla upravena a zpřesněna terminologie, byly zpřesněny povinnosti zaměstnavatelů a postavení osob, které podnikají, ale nejsou zaměstnavateli. Zásadní úprava byla vnesena do správního trestání, kdy obecná skutková podstata byla nahrazena řadou konkrétních skutkových podstat správních deliktů podle úseků veřejné správy na úseku ochrany veřejného zdraví. Byly stanoveny specifické maximální výše pokut, které mohou být za správní delikty uloženy, a byly též stanoveny důvody, na základě nichž může být osoba od odpovědnosti osvobozena.

 NahoruNovela zákona v roce 2017

Zákonem č. 183/2017 Sb. bylo s právní účinností od 1. července 2017 zrušeno označení "správní delikty" a skutkové podstaty bývalých správních deliktů byly podřazeny pod jednotný pojem "přestupky".

 NahoruNovela zákona v roce 2020

Zákonem č. 205/2020 Sb. byly s právní účinností od 1. května 2020 v zákoně o ochraně veřejného zdraví provedeny zejména následující úpravy:

• mezi činnosti epidemiologicky závažné bylo zařazeno "zpracování potravin a uvádění potravin na trh" (místo původního "uvádění potravin do oběhu"),

• pro účely kategorizace prací bylo umožněno, aby pro určité práce místo měření faktoru pracovních podmínek bylo možno předložit odborné hodnocení provedené držitelem autorizace, které je výhradně určeno pro práce nerizikové,

• byla zavedena povinnost poskytovatele pracovnělékařských služeb sdělit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví na jeho žádost výsledky biologických expozičních testů (doposud směřovala tato povinnost jen vůči zaměstnavateli),

• u agenturního zaměstnávání bylo zpřesněno, že povinnosti ohledně kategorizace prací a ohledně rizikových prací plní zaměstnavatel – uživatel,

• byla upravena terminologie u nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi a byla zrušena povinnost vypracování a projednání textu písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zajišťující zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi,

• dozor krajských hygienických stanic byl rozšířen o státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky uložené zvláštním právním předpisem (doposud dozor byl zaměřen jen na to, zda zaměstnavatelé plní povinnost zajistit pracovnělékařské služby).

S právní účinností od 27. dubna 2021 shora uvedená novela doplnila zákon o ochraně veřejného zdraví o požadavek, že hlavním hygienikem České republiky může být jmenován pouze lékař se získanou specializovanou způsobilostí.

 NahoruCharakteristika zákona

ZOVZ stanoví rozsah veřejného zájmu v ochraně zdraví obyvatelstva a skupin obyvatelstva (veřejného zdraví) a s tím související povinnosti osob. Ochrana veřejného zdraví je právně i institucionálně rozvíjena ve všech vyspělých státech světa, její náplní jsou, vedle dozoru nad složkami vnějšího prostředí člověka, především výživa včetně pitné vody, podmínky práce, stav zdravotnických a dalších zařízení, kontrola výskytu infekčních onemocnění včetně imunizačních programů, otázky sanitace apod.

 NahoruVztah k ZP a ZBOZP

ZOVZ, pokud se týče zdravého způsobu práce (povinností zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost zdraví při práci a hodnocení rizik práce), odkazuje na ZP (zastřešující právní norma na úseku BOZP) a ZBOZP, jako na zvláštní předpisy.

 NahoruProváděcí předpisy

Zvláštní vztah provázanosti ZP, ZBOZP a ZOVZ, pokud se týče ochrany zdraví při práci, se promítá i do nařízení vlády vydaných k provedení těchto zákonů.

Například: nařízení vlády č. 291/2015 Sb. (neionizující záření) bylo vydáno k provedení všech tří shora uvedených zákonů, nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (hluk a vibrace) bylo vydáno k provedení ZBOZP a ZOVZ; nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (ochrana zdraví při práci) výslovně provádí ZP a ZBOZP, nicméně fakticky provádí též ZOVZ, zejména pokud se týče hodnocení zdravotních rizik. Předpisy, které byly vydány k provedení vícero zákonů, je třeba aplikovat vždy v intencích všech těchto zákonů.

Prováděcí vyhlášky k ZOVZ, pokud se týče ochrany zdraví při práci, byly vydány Ministerstvem zdravotnictví.

 NahoruVztah k právu Evropských společenství

Zatímco ZP zapracovává do českého právního řádu především Rámcovou směrnici Rady 89/391/EHS, o provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci, a ZBOZP zapracovává samostatné (individuální) směrnice, tak ZOVZ, pokud se týče ochrany zdraví při práci, zapracovává směrnice týkající se jakosti vody určené pro lidskou spotřebu a týkající se ochrany zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům a azbestu při práci, hluku (98/83/ES, 2000/54/ES, 83/477/EHS, 2002/49/ES, 2009/148/ES). Prováděcí předpisy zapracovávají příslušné předpisy Evropské unie (zejména směrnice Rady, Komise a Evropského parlamentu) upravují také návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie (Nařízení Evropského parlamentu a Rady).

Hodnocení zdravotních rizik (§ 2 odst. 4 ZOVZ)

Hodnocení zdravotních rizik definuje ZOVZ jako "posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života".

Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika. Zásady a postupy hodnocení a řízení zdravotních rizik a zásady monitorování pracovních podmínek stanoví Ministerstvo zdravotnictví, které zároveň řídí jejich realizaci. Výsledek hodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik, čímž se rozumí rozhodovací proces s cílem snížit zdravotní rizika. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, určuje specifické požadavky na hodnocení zdravotních rizik při vystavení zaměstnance chemické látce nebo prachu, olovu, azbestu, chemickým karcinogenům a mutagenům, ohledně pracovní polohy, rizik s ruční manipulací s břemeny, s psychickou zátěží, vliv biologických činitelů.

Hodnocení zdravotních rizik na pracovišti zaměstnavatel provádí v rámci komplexní prevence rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Hluk a vibrace (§ 30-34 ZOVZ)

Požadavky na rizikové faktory – hluk a vibrace reguluje ZOVZ jak pro ochranu životních podmínek obyvatelstva, tak pro ochranu pracovních podmínek.

Definice hluku

Za hluk se přitom považuje zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Definice vibrací

Vibracemi se podle ZOVZ rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Opatření k ochraně

Zákon ukládá, že osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, jež jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště, správce, popřípadě vlastník pozemní komunikace, provozovatel, případně vlastník dráhy, provozovatel, který je pořadatelem veřejné produkce hudby, a provozovatel provozovny a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk, jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval stanovené hygienické limity pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby.

Neionizující záření (§ 35-36 ZOVZ)

ZOVZ stanoví požadavky na rizikový faktor – neionizující záření jak pro ochranu životních podmínek obyvatelstva, tak pro ochranu pracovních podmínek zaměstnanců.

Definice neionizujícího záření

Neionizujícím zářením se pro účely ZOVZ rozumí elektrická a magnetická pole a elektromagnetické záření o frekvenci do 1,7.10¹⁵ Hz.

Ochrana proti zdrojům neionizujícího záření

ZOVZ ukládá osobám, které používají či provozují stroj nebo zařízení, jež jsou zdrojem neionizujícího záření (včetně laserů), povinnost:

• činit technická a organizační opatření, aby expozice fyzických osob v rozsahu upraveném nařízením vlády č. 291/2015Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření,

• postupovat při zjišťování a hodnocení expozice fyzických osob a úrovně neionizujícího záření způsobem stanoveným citovaným nařízením vlády,

• vypracovat dokumentaci před zahájením používání nebo provozu stacionárního zdroje neionizujícího záření sítě elektronických komunikací v obytné zástavbě podle požadavků zákona a

• v případech stanovených shora uvedeným nařízením vlády označit výstrahou místa (oblasti, pásma), ve kterých expozice osob neionizujícímu záření může překročit nejvyšší přípustné hodnoty.

Provozovatel služby, při které se používá k péči o tělo zdroj neionizujícího záření, je povinen vést evidenci (ve které uvede pro každý zdroj neionizujícího záření délku časového úseku, po který je denně v provozu), kterou je povinen uchovávat po dobu životnosti zdroje neionizujícího záření.

Laserové výrobky

Osobám, které jsou výrobci a dovozci laseru, ZOVZ ukládá povinnost zajistit zařazení do třídy podle nařízení vlády č. 291/2015 Sb. a označení laseru štítkem s uvedením tohoto zařazení, opatřit stanovené lasery výstražným textem a popřípadě signalizací chodu podle citovaného nařízení vlády a povinnost uvést údaje nezbytné pro ochranu zdraví stanovené nařízením vlády č. 291/2015 Sb. v technické dokumentaci připojené ke každému laseru.

Kategorizace prací (§ 37 ZOVZ)

Pojem kategorie práce

Zařazení práce do kategorie vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců a jejich rizikovosti pro zdraví, se práce zařazují do čtyř kategorií; výjimkou jsou práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok, ty se do kategorie nezařazují.

Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, která byla novelizována vyhláškami č. 107/2013 Sb., č. 181/2015 Sb. a č. 240/2015 Sb.

Kategorizace

Kategorizace se provádí na základě zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců a úroveň zabezpečení jeho ochrany. Hodnotí se přitom rizikové faktory fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví.

Zaměstnavatel je povinen v zákonem stanovené lhůtě zařadit dané práce (viz popis níže) do kategorie druhé a oznámit to orgánu ochrany veřejného zdraví. K zařazení prací do kategorie třetí a čtvrté předloží zaměstnavatel žádost orgánu ochrany veřejného zdraví, který o tom rozhodne; práce třetí a čtvrté kategorie jsou ze zákona pracemi rizikovými. Zaměstnavatel může podat orgánu OVZ žádost, aby práce kategorie druhé byla zařazena jako práce riziková; o zařazení rizikové práce do jiné rizikové kategorie nebo vyřazení práce z rizikových prací provede příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nové řízení, v němž vydá nové rozhodnutí. Pokud u zaměstnavatele nebyly práce zařazeny do kategorie druhé, třetí nebo čtvrté, považují se za práce kategorie první.

Žádost o zařazení prací do kategorie

Žádost zaměstnavatele orgánu ochrany veřejného zdraví o zařazení práce do kategorie musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví (§ 37 odst. 3 ZOVZ) a musí k ní být připojeny:

• protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek podle § 38 odst. 1 ZOVZ nebo

• protokol o odborném hodnocení podle § 38 odst. 2 ZOVZ, pokud bylo toto hodnocení provedeno.

Účel kategorizace

Kategorizace, jako metoda stanovení a vyhodnocení rizika a s ní související stanovení rozsahu a obsahu pracovnělékařských služeb, četnosti prohlídek pracovníků ve vztahu k práci, sledování faktorů pracovního prostředí atd., je předpokladem účinného způsobu prevence zdravotních rizik při práci, tak jak to ukládá zákoník práce.

První kategorie

Za práce první kategorie se považují práce vykonávané za podmínek, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance.

Druhá kategorie

Za práce druhé kategorie se považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené jinými právními předpisy, a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 432/2003 Sb.

Třetí kategorie

Za práce třetí kategorie se považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. l vyhlášky č. 432/2003 Sb., přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné prostředky, organizační a jiná ochranná opatření; dále sem patří práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.

Čtvrtá kategorie

Za práce čtvrté kategorie se považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Kategorie, do které má být práce zařazena podle dílčích výkonů, jež jsou v rámci práce prováděny, se v případě, že jde o práci spojenou s expozicí několika faktorům, stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

Informování zaměstnanců

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o tom, do které kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena [ § 103 odst. 1 písm. a) ZP ].

Měření, vyšetření a odborné hodnocení pro zařazení prací do kategorií (§ 38 ZOVZ)

Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, mohl zaměstnavatel do novely zákona o ochraně veřejného zdraví provedené zákonem č. 205/2020 Sb. provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci (podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobek) nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena (podle § 83a a násl. zákona č. 258/2000 Sb.), pokud nebyl sám takto kvalifikovaný.

Novela č. 205/2020 Sb. umožnila pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha, že zaměstnavatel může k žádosti předložit jen odborné hodnocení provedené držitelem autorizace k vyšetření v oboru fyziologie (§ 83a ZOVZ), které je výhradně určeno pro práce nerizikové; stanoví také, jaké údaje má protokol o odborném hodnocení obsahovat.

Pokud se pro rizikový faktor fyzická zátěž nebo pracovní poloha vyskytne u zaměstnavatele nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen ve stanovené lhůtě předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro práci, při níž vznikla nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, protokol o měření uvedeného rizikového faktoru provedeném podle § 38 odst. 1 ZOVZ.

Kategorizace prací, rizikové práce a agenturní zaměstnávání (§ 40a ZOVZ)

Novela ZOVZ provedená zákonem č. 205/2020 Sb. stanovila, že povinnosti ohledně kategorizace prací a rizikových prací (§ 37 až 39 ZOVZ) v případě dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k uživateli plní zaměstnavatel – uživatel. Současně s uzavřením dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce předá uživatel agentuře práce pro účely zajištění pracovnělékařských služeb agenturou práce informace o kategorii práce dočasně přiděleného zaměstnance a zařazení práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů.

Rizikové práce (§ 39 ZOVZ)

Definice rizikové práce

Rizikovou prací, kterou se podle ZOVZ rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví atomový zákon.

Opatření zaměstnavatele

V rámci prevence rizik je zaměstnavatel povinen přijímat taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně…