Každý by chtěl být zdravý, což většina z nás považuje za nejdůležitější předpoklad spokojeného a plnohodnotného života. Přirozeně také zaměstnavatelé mají zájem na tom, aby jejich zaměstnanci byli v optimální tělesné a psychické kondici, protože pouze pak mohou v práci podat maximální a kvalitní výkon. Rozumní zaměstnavatelé proto mají snahu přispět k upevnění zdraví svých zaměstnanců, a to zejména zvyšováním bezpečnosti práce, omezováním pracovních zdravotních rizik a také různými preventivními programy. Zejména oblast bezpečnosti práce upravuje také celá řada závazných právních předpisů, často v návaznosti na směrnice Evropské unie. V tomto stručném příspěvku se podíváme na některé právní a daňové souvislosti.
PASIVNÍ PÉČE O ZDRAVÍ
Obecně platí zásada, že zaměstnavatel musí vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a podmínky výkonu práce, aby předcházel zdravotním rizikům, resp. minimalizoval vliv neodstranitelných rizik.
Podle bodu 1) § 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP") jsou považovány za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaje na péči o zdraví zaměstnanců vynaložené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť. Výdaje na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zmíněným nařízením vlády č. 361/2007 Sb. Výlohy zaměstnavatele na BOZP jsou tedy vždy, v plné výši a bez dalších podmínek daňově uznatelné.
Na straně zaměstnance nejde vůbec o předmět zdanění ani zpojistnění. Vylepšení podmínek BOZP totiž nelze chápat jako nějaký nepeněžní příjem (naturální požitek), ale coby přirozená součást pracovních podmínek. U poněkud spornějších položek, které by mohly být zaměstnancem zneužity k jeho soukromé spotřebě, to raději výslovně uvádí § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Podle tohoto ustanovení není předmětem zdanění hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování.
PREVENTIVNÍ PÉČE O ZDRAVÍ
Základní právní rámec vymezuje zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle jehož § 53 odst. 2 pracovnělékařské služby je povinen zajišťovat pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zaměstnavatel za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy. Za tímto účelem musí každý zaměstnavatel uzavřít smlouvu o poskytování pracovnělékařské péče s poskytovatelem těchto služeb. Podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, která mimo jiné vymezuje pracovnělékařské prohlídky vstupní, periodické, mimořádné, následné a výstupní.
Pro naše účely je podstatné, že § 58 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se stanoví, že až na malé výjimky hradí pracovnělékařské služby zaměstnavatel. Těmito výjimkami je posuzování nemocí z povolání a vstupní lékařská prohlídka, pokud není uzavřen pracovněprávní nebo obdobný vztah. Proto nepřekvapí daňové řešení, které upravuje speciální ustanovení bod 2 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP, podle kterého lze uznat jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje vynaložené na péči o zdraví zaměstnanců vynaložené na:
-
pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (tedy podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) a
-
nehrazené zdravotní pojišťovnou,
-
na lékařské prohlídky a lékařská vyšetření stanovená zvláštními předpisy.
Na straně zaměstnance opět nejde o předmět zdanění ani zpojistnění. Podle odborných výkladů se totiž ani v těchto případech nevzniká žádný osobní majetkový prospěch zaměstnance.
Detailně se související daňovou problematikou zabýval koordinační výbor – což je uznávané odborné jednání na aktuální problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci Generálního finančního ředitelství - č. 357/22.02.12 – Pracovnělékařská a jiná zdravotní péče, autorky JUDr. Dany Trezziová, daňové poradkyně číslo 7. Jeho hlavním závěrem je: "Náklady na pracovnělékařskou službu poskytovanou zdravotnickým zařízením jsou daňově uznatelným nákladem ve smyslu bodu 2 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP. Nevztahuje se na ně tedy režim bod 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP, přestože plnění poskytuje zdravotnické zařízení, jelikož se nejedná o nepeněžní plnění poskytované zaměstnanci, ale o službu poskytovanou zdravotnickým zařízením zaměstnavateli."
Dodejme, že zmíněné ustanovení bodu 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP uvádí jako daňově neuznatelný výdaj (náklad) "nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě (mimo jiné) možnosti používat zdravotnická zařízení (...), s výjimkou zařízení uvedených v bodu 1 až 3 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP".
AKTIVNÍ PÉČE O ZDRAVÍ
Jak bylo naznačeno v úvodu, někteří zaměstnavatelé nedělají v rámci zdravotní péče pro své zaměstnance pouze to, co jim právní předpisy nařizují - tj. pasivní a preventivní péči ad výše - ale nabízejí zcela dobrovolně zaměstnancům také aktivní formy ochrany a péče o zdraví. Může se jednat např. o zajištění ozdravného pobytu v lázních, zdravotní rehabilitace a masáže, návštěvy sauny, preventivní očkování proti chřipce, úhrada vitamínů, minerálních látek a jiných zdravotních doplňků stravy posilující imunitní systém apod.
Taková dobrovolná aktivní péče o zdraví zaměstnanců již ale vesměs není daňově uznatelná. Dopadá na ni výše citované ustanovení bodu 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP vylučující daňovou účinnost nepeněžních plnění poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat zdravotnická zařízení.
Toto ustanovení je nutno brát jako speciální vůči obecnému bodu 5 §…
