Pracovněprávní předpisy neobsahují zvláštní právní
úpravu zaměstnávání poživatelů starobních důchodů, pokud jde o způsob založení
pracovního poměru, jeho skončení a pracovní podmínky včetně odměňování. Také
pro pracující důchodce např. platí, že sjednaná práce musí odpovídat
zdravotnímu stavu, že s nimi lze stejně jako s ostatními zaměstnanci sjednat
zkušební dobu, že mají nárok na dovolenou, náhradu mzdy či platu při překážkách
v práci apod.
Dosažení důchodového věku nepředstavuje důvod ke
skončení pracovního poměru. Pokud byl již zaměstnanci na žádost starobní
důchod přiznán a on už nechce dále pracovat, bývá pracovní poměr zpravidla
rozvazován na základě dohody (dle
§ 49 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku
práce, v platném znění, dále jen „ZP“).
Někteří zaměstnanci však pracují dále i po dovršení důchodového věku, ať již s
pobíráním starobního důchodu, nebo bez něho (ale se zvyšováním jeho procentní
výměry), jiní naopak žádají ještě před dosažením důchodového věku o přiznání
tzv. předčasného starobního důchodu. Pro pobírání starobního a „předčasného“
starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti platí rozdílné
podmínky. Samotná výše dosaženého příjmu však na výplatu důchodu vliv nemá.
Od 1. ledna 2004 platí až do současné doby zvláštní
úprava obsažená v ustanovení
§ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož náleží
výplata starobního důchodu osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě
pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou,
nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních
předpisů na tuto dobu sjednat. Takto časově omezený pracovní poměr bylo možné
buď na základě změny pracovní smlouvy opakovaně prodlužovat (opět maximálně o
dobu jednoho roku), nebo znovu uzavírat, aniž by se zde uplatnila obecná úprava
§ 39 odst. 2 zákoníku práce limitující
trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky časovou hranicí
dvou let. Právě na pracovní poměry poživatelů starobních důchodů se totiž
vztahovala výjimka uvedená v
odst. 3 zmíněného ustanovení, podle něhož
se maximálně přípustná doba dvou let nevztahuje na případy, kdy zvláštní
právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik
dalších práv. Takovým zvláštním předpisem byl např. právě zákon o
důchodovém pojištění a v něm obsažená zvláštní úprava podmiňující přípustnost
souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti sjednáním pracovního
poměru na dobu určitou, nejdéle na jeden rok.
S účinností od 1. ledna 2010 však nastává v
dosavadní právní úpravě zásadní změna, kterou přinesl zákon č. 306/2008
Sb. Na základě tohoto právního předpisu, který novelizuje zákon č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, a některé další předpisy, byla zrušena výše
uvedená podmínka pro výplatu starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné
činnosti spočívající ve sjednání pracovního poměru na dobu určitou, nejdéle na
1 rok. Podle důvodové zprávy k novele tato „podmínka neřeší žádný z problémů
důchodového systému a v praxi představuje jen administrativní komplikace pro
zaměstnavatele i důchodce“. Její zrušení má též odstranit nerovnost postavení
osob pobírajících starobní důchod v souběhu s příjmem z různých forem výdělečné
činnost (např. u důchodců vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost žádné
časové omezení stanoveno nebylo).
Nová právní úprava tak umožňuje zaměstnanci, který
dosáhl důchodového věku a požádal o starobní důchod, aby jej pobíral vedle
příjmu z výdělečné činnosti a nemusel již žádat zaměstnavatele o změnu
pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou.
Na základě této změny zákona o důchodovém pojištění
dochází také k drobné novelizaci pracovněprávní úpravy týkající se pracovního
poměru na dobu určitou (§ 39 odst. 3 písm.
a) ZP), kde se odstraní poznámka č. 17 odkazující na
§ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění. Nebude totiž už důvod zachovávat zde uvedenou
výjimku a na pracovní vztahy poživatelů starobního důchodu se bude nadále
uplatňovat obecná právní úprava umožňující sjednání či prodlužování pracovního
poměru na dobu určitou nejvýše na dobu 2 let. Pokud však od skončení
předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi stejnými účastníky uplynulo
alespoň 6 měsíců, k této době jeho trvání se již nepřihlíží, tj. do
maximálně přípustné doby 2 let se nezapočítává.
V přechodných ustanoveních zákona č. 306/2008 Sb. se
výslovně neuvádí, od kdy se bude na poživatele starobního důchodu, s nimiž byl
pracovní poměr na dobu určitou (nejdéle na 1 rok)…
