2014.21.8
Do jakého dílčího základu daně spadá příjem z nájmu najatého vozidla – judikát
Ing. Jiří Šperl
V minulosti nebylo v zákoně zcela jednoznačně upraveno, jakým způsobem posuzovat příjmy podnikatelů, které jim plynou z nájmu majetku používaného k podnikání, respektive zda se jedná o příjmy z podnikání spadající do dílčího základu daně dle § 7 ZDP, nebo o příjmy z pronájmu, spadající do dílčího základu daně podle § 9. Jednalo se o problematiku výše výdajů v případě uplatňování paušálních výdajů a rovněž o problematiku odvodů na sociálního a zdravotního pojištění. V současné době již zákon problematiku těchto příjmů v případě pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku poplatníka řeší.
Pokud se ale jedná o majetek, který podnikatel užívá pro své podnikání, nejedná se o majetek, který je jeho vlastnictvím, ale jedná se o majetek ve vlastnictví jiné osoby, pak výslovná úprava zdanění příjmů z pronájmu takovéhoto majetku v zákoně není, je tedy nutno postupovat podle obecných pravidel. Klasickým případem je další nájem (podnájem) majetku užívaného na základě nájemní smlouvy. Právě takový případ byl řešen v následující kauze.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 98/2013 - 33, ze dne 5. prosince 2013, publikovaného na http://www.nssoud.cz
NahoruZ kasační stížnosti
Konkrétně stěžovatel namítl, že jeho příjmy z pronájmu (podnájmu) motorového vozidla neměly být správcem daně posouzeny jako příjmy dle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), nýbrž jako stěžovatelem deklarované příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP. Uvedl, že § 7 odst. 1 písm. b) ZDP nespecifikuje pojem "příjmy ze živnosti", proto je třeba pomocí jazykového výkladu za tyto příjmy považovat veškeré příjmy dosažené v příčinné souvislosti s provozováním živnosti. Konstatoval, že měl dvě živnostenská oprávnění, vozidlo si prokazatelně pronajal od leasingové společnosti za účelem podnikání v rámci těchto živností, a i poté, kdy vozidlo začal příležitostně pronajímat třetí osobě, nadále vozidlo používal současně i pro své podnikání.
Stěžovatel neměl důvod si za účelem dalšího pronajímání vozidla zřizovat živnostenské oprávnění spočívající v půjčování movitých věcí, neboť pronajímal vozidlo jen jednomu třetímu subjektu a jen občas, cílem nebylo dosažení zisku ale krytí nákladů.
Stěžovatel nesouhlasil s tím, aby definice pojmu "příjmy ze živnosti" byla přejímána ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ŽZ"), neboť taková definice zde ani není.
Stěžovatel měl také za to, že pokud dané ustanovení umožňuje dvojí výklad, je třeba užít výklad pro poplatníka příznivější dle zásady in dubio pro mitius.
Dále stěžovatel namítl, že ZDP nestanoví žádnou podmínku vlastnictví majetku (vozidla), pro zahrnutí příjmů z pronájmu vozidla mezi příjmy z podnikání dle § 7 ZDP.
NahoruRozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Kasační stížnost se zamítá.
NahoruZ odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu
Stěžovatel namítal, že jeho příjmy z pronájmu motorového vozidla neměly být správcem daně posouzeny jako příjmy dle § 9 ZDP (příjmy z nájmu), nýbrž jako příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP (příjmy z živnostenského podnikání). V kasační stížnosti vznesl přitom tytéž argumenty jako před správními orgány a v žalobním řízení. Nejvyšší správní soud má za to, že správní orgány i krajský soud správně vyložily pojem "příjmy ze živnosti" dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP. Nejvyšší správní soud již ve své předchozí judikatuře (např. rozsudek ze dne 21. 9. 2007, č. j. 5 Afs 148/2006 – 50, rozsudek ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Afs 35/2005 - 65, nebo rozsudek ze dne 9. 7. 2009, č. j. 5 Afs 71/2008 – 52, veřejně dostupné na http://www.nssoud.cz/ ) přehledně popsal, jaké podmínky musí být splněny, aby příjmy osoby mohly být zařazeny pod "příjmy ze živnosti" dle…
