2024.23.6
Výše paušálních výdajů z příjmů bez živnostenského oprávnění - judikát
Ing. Jiří Šperl
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2024 čj. 8 Afs 290/2022-44, publikovaného na www.nssoud.cz
Předmětem sporu byla výše paušálních výdajů v případě činnosti naplňující znaky podnikání, avšak stěžovatelka nebyla držitelkou živnostenského listu. V daňovém přiznání uplatnila paušální výdaje 60 %, správce daně však uznal pouze paušální výdaje ve výši 40 %.
Vymezení věci
Žalobkyně v podaném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2016 uplatnila paušální výdaje ve výši 60 % dle § 7 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Uvedla, že provozovala živnost "Překladatelská a tlumočnická činnost". Protože žalobkyně nebyla držitelkou živnostenské oprávnění pro tuto činnost, správce daně považoval uplatnění paušálních výdajů ve výši 60 % za nesprávné a doměřil jí daň, jelikož její činnost podle něj nebyla živnostenským podnikáním. Proti tomuto výměru se žalobkyně odvolala. Žalovaný rozhodnutí správce daně potvrdil a odvolání zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. Krajský soud ji zamítl. Podle krajského soudu není příjem žalobkyně možné považovat za příjem ze živnostenského podnikání. Pokud žalobkyně nebyla držitelkou odpovídajícího živnostenského oprávnění, nesplnila podmínky stanovené živnostenským zákonem. Její činnost tak nelze posoudit jako živnostenské podnikání.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu
Jádro sporu se týká otázky, zda stěžovatelka musí disponovat oprávněním k živnostenskému podnikání k tomu, aby si mohla uplatnit paušální výdaje ve výši 60 %. Nejvyšší správní soud se touto otázkou již opakovaně zabýval. Dospěl přitom vždy k závěru, že provozuje-li fyzická osoba, byť dlouhodobě a samostatně, soustavnou činnost pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, aniž by měla živnostenské oprávnění, nejedná se o provozování živnosti ve smyslu § 2 ŽZ, živnostenského zákona. Pokud daňový subjekt provozuje tuto činnost bez živnostenského oprávnění, nevykonává ji za podmínek stanovených živnostenským zákonem (§ 10, § 45, § 47, respektive § 50 živnostenského zákona). Příjmy dosažené z této činnosti proto nelze podřadit pod § 7 odst. 1 písm. b) ZDP, zákona o daních z příjmů (rozsudky NSS ve věcech sp. zn. 5 Afs 148/2006, 6 Afs 266/2017, bod 20, a 7 Afs 145/2020, bod 19). Výše uvedené závěry jsou plně aplikovatelné na nyní posuzovanou věc. Rozhodující senát neshledal dostatečně silné důvody se od této judikatury odklonit. To by ostatně mohl učinit pouze prostřednictvím postoupení věci rozšířenému senátu NSS (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). Zároveň však uznává, že zákonodárce nevymezil definiční znaky živnosti tak jednoznačně, jak by se mohlo na první pohled zdát z dosavadní judikatury.
Z výše citované judikatury vyplývá, že jednou z podmínek stanovených živnostenským zákonem k tomu, aby bylo možné výkon činnosti považovat za živnostenské podnikání je to, že podnikatel disponuje živnostenským oprávněním. Judikatura tento závěr odůvodňuje však pouze tím, že povinnost podnikatele disponovat živnostenským oprávněním vyplývá z § 10, § 45, § 47 ŽZ, respektive § 50 živnostenského zákona. Ty…
